Všechny dřeviny

Zerav západní

Thuja occidentalis L.

Jehličnatý Stálezelený cypřišovitéIntrodukovanýČCA: rod Thuja

Šupinovité listy v plochých vějířích, které po rozemnutí voní po jablkách, a drobné šišky; nejčastější živý plot v Česku.

Pěstování a péče

orientační

Stanoviště

Světlo polostín i slunce
Vlhkost čerstvě vlhké
Snáší sucho středně
Snáší mráz dobře
Snáší zasolení středně (posypová sůl u silnic)
Snáší město dobře (zhutnění, exhalace, horko)

Růst a stavba

Rychlost růstu střední
Dožití ~200 let
Kořeny Plošný (mělký)
Výmladnost Slabá
Pevnost dřeva pevné dřevo

Řez

Kdy řezat Kdykoli, snáší i tvarování
Hojení ran průměrné

Stříhaný plot snáší výborně, ale do starého holého dřeva neobrazí – neřezat hlouběji než k zeleni.

Kalendář řezu po měsících →

Pozor

Jedovatost Jedovatý

Thujon v listech – jedovatý pro lidi i zvířata, koně a psi mohou vážně onemocnět.

Pyl pro alergiky málo alergenní
  • jedovaté
  • hnědne za sucha a od psí moči
  • ekologicky mrtvý plot

Choroby a škůdci

  • hnědnutí od sucha a zasolení
  • molovka zeravová
  • sviluška
  • houbové odumírání (Pestalotiopsis, Kabatina)

Pro přírodu a lidi

Pro včely nevýznamný
Pro ptáky malý význam
živé plotyhřbitovytvarované solitéry

Dřevo: Lehké a trvanlivé (v Americe šindele).

Palivo

Výhřevnost 1400 kWh/prm · slabé palivo, na zátop

Štípané dřevo při ~20 % vlhkosti; 1 prm ≈ 0,65 m³ dřeva. Pro srovnání: buk ≈ 2100, smrk ≈ 1500.

Lehké, aromatické, rychle prohoří; větvičky kouří.

Nejsázenější a přírodovědně nejméně užitečná dřevina zahrad; alternativou s podobným tvarem je habr nebo tis.

Zerav západní (Thuja occidentalis) je stálezelený jehličnatý strom čeledi cypřišovitých. Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě je pěstován od 16. století. Dnes je oblíbený zejména k vytváření živých plotů. Je známý pod lidovými názvy túje či peručí.

Popis

Zerav západní dorůstá výšky až 15–20 m. Úzká, ale hustá koruna připomíná tvar kužele. Terminální výhon je vztyčený. Borka je šedohnědá, loupe se v podélných pruzích.

Větve, jehličí

Větve zeravu rostou rozložené vodorovně. Ploché šupinaté jehlice jsou z vrchu tmavě zelené, ze spodní strany žlutozelené. V zimě se mohou zbarvovat do rezavé barvy. Postavení jehlic je vstřícné křižmostojné, jehlice jsou oblé bez zřetelné špičky a nemají bílou kresbu. U prvních jehlic se může vyskytovat kulovitá siličná žlázka, která po rozemnutí trpce voní. Další jehlice mají volnou, dovnitř vtočenou špičku.

Šišky, semena

V dubnu až v květnu jsou na konci větévek jednopohlavné šištice, samičí se zbarvují žlutohnědě, samčí červeně. Šištice dozrávají v srpnu až v září, při dozrávání šupiny šištic dřevnatí a rozevírají se. Na hřbetu šupiny je malý osten. Zralé šišky zůstávají na zeravu až do zimy následujícího roku, neopadávají hned po dozrání. Podlouhlé šišky jsou vzpřímené, velké 8–12 mm, mají 4-5 párů plodních šupin. Okřídlené semeno zeravu je drobné, ploché, tmavě zbarvené.

Výskyt

Přirozené rozšíření zeravu v Severní Americe – v oblasti Velkých jezer a dále severně až k Hudsonovu zálivu. Vyskytuje se také v Appalačském pohoří v USA. Roste především ve smíšených lesích spolu s jedlovcem kanadským, borovicí vejmutovkou a javory. Hojně také roste na vápencovém podkladu či zabahněných lokalitách, kde vytváří čisté porosty.

Asi od poloviny 16. století, kdy byl zerav zaveden do Evropy, se hojně pěstuje v parcích, zahradách a hřbitovech.

Ekologie

Pro svoji nenáročnost na vnější podmínky je zerav velice oblíbeným stromem ve střední a západní Evropě. Je mrazuvzdorný, dobře snáší jak nedostatek světla, tak vedro a sucho. Dobře se vypořádá také se sestřihem, proto je velmi populární dřevinou živých plotů.

Nejběžnějším parazitem je drobný motýl molovka tújová. Její napadení se projeví zahnědnutím konců letorostů.

Rozmnožování

Přirozeně se zerav rozmnožuje generativně, stejně jako ostatní nahosemenné rostliny. Umělé vysazení zeravu je uskutečněno výsevem, řízkováním nebo roubováním.

Výsev

Sbírají se dozrávající šišky na přelomu srpna a září, které se dosušují. Semena, která z šišek po dosušení vypadají, se skladují přes zimu a na jaře (duben-květen) se zasévají. Je doporučeno poslední měsíc před výsevem semena stratifikovat, tj. uskladnit při nižší teplotě a tím podpořit následné klíčení. Po výsevu se zemina pokryje tenkou vrstvou písku. Klíční rostlinky jsou dvouděložné, po 5 dnech jsou patrny první dvojice jehlic, po 25 dnech čtyřčlenné přesleny.

Řízkování

Řízky většiny kultivarů velice dobře zakořeňují, proto je řízkování vůbec nejoblíbenější metodou rozmnožování. Řízky se odebírají od června do prosince a je doporučeno je ošetřit stimulátorem růstu.

Roubování

Roubování není příliš obvyklé, protože většina kultivarů se velice dobře rozmnožuje řízkováním. Roubování je však také možné, provádí se přelomu zimy a jara.

Jedovatost

Všechny části rostliny jsou jedovaté. Jed thujon dráždí pokožku, dostane-li se na kůži alergikovi, po vnitřním užití vyvolává zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin a u těhotných žen může dojít k potratu.

Využití

Díky husté koruně a dobré snášenlivosti na řez a tvarování je zerav využíván především do živých plotů, a to zejména kultivar Thuja occidentalis brabant. Do dnešní doby bylo vypěstováno přes 140 kultivarů, z nichž některé jsou odlišné barevně, jiné vzrůstem či typem koruny. Využívají se také v upravených zahradách francouzského typu.

Zerav je také vhodný k zalesňování bažinatých půd, neboť se ve svém přirozeném prostředí Severní Ameriky často vyskytuje na bažinaté půdě.

Uplatnění má zerav i v oblasti léčitelství – jeho mladé větvičky se sbírají od dubna do června. Z nich se vyrábí tinktura, která se používá zevně na různé výrůstky na kůži, např. bradavice. Silně ředěná tinktura se doporučuje na bolesti zad.

Text převzat z článku Zerav západní na české Wikipedii, licence CC BY-SA 4.0.Načteno 15. 9. 2026