Poznej strom, pod kterým stojíš.

Hvězdicovité listy jako u javoru, ale střídavé a s pryskyřičnou vůní; podzimní paleta od žluté po purpurovou a ostnaté kuličky plodů.

Jihoevropská borovice s tmavou kůrou a dlouhými tuhými jehlicemi; často vysazovaná na suchých stráních.

Rezavě oranžová kůra v horní části kmene a jehlice po dvou ve svazečku; strom písků a skal.

Měkké modrozelené jehlice po pěti ve svazečku a dlouhé úzké šišky; americká borovice, kterou u nás hubí rez vejmutovková.

Úzké kopinaté listy a růžové květy před olistěním; plodí jen na loňských letorostech, takže bez každoročního řezu během dvou let přestane.

Nesouměrné listy jako u jilmu, ale plodem je sladká peckovička; kůra s korkovými bradavicemi a odolnost, kterou ocení každé město.

Bílá loupavá kůra, převislé větve a drobné trojúhelníkovité listy – pionýr každé paseky.

Bříza rašelinišť a mokřin: větve nepřevisají, letorosty jsou chlupaté místo bradavičnatých a listy vejčité.

Hladká šedá kůra jako sloní kůže, lesklé vejčité listy a bukvice v ostnité číšce.

Převislý vrcholek, šupinovité listy s bílými kresbami zespodu a kulovité šišky velké jako hrách; stovky zahradních kultivarů.

Obr ze severozápadu Ameriky; jehlice voní po citrusech a šišky mají trojcípé vyčnívající šupiny.

Jemné dvakrát zpeřené listy propouštějící světlo, svazky větvených trnů na kmeni a zkroucené lusky dlouhé přes 30 cm.

Dub jižní Moravy s hluboce rozbrázděnou kůrou, jejíž rýhy jsou uvnitř oranžové, a žaludy v „chlupaté“ číšce s odstálými šupinami.

Severoamerický přistěhovalec s ostře špičatými laloky listů, které na podzim hoří červení.

Král nížinných lesů – mohutná koruna, žaludy na dlouhých stopkách a listy s oušky u báze.

Pokroucený nízký dub teplých vápencových strání s plstnatými letorosty a listy; roste tam, kde ostatní duby vzdávají.

Dub pahorkatin a kopců: listy na dlouhých řapících, žaludy přisedlé přímo na větvičce.

Svalnatý kmen s podélnými hřebeny, listy jako buk – ale dvojitě pilovité a řasnaté.

Trnitý malý strom mezí a pastvin, v květnu bílý a vonící, na podzim rudý od malviček s jednou peckou; lékárna pro srdce.

Vzpřímenější a dlouhověkejší než jabloň; na semenné podnoži se dožije stovky let a vyroste ve strom, pod kterým se dá sedět.

Planá hrušeň s trnitými větvičkami a tvrdými hruštičkami, které změknou až po přemrznutí.

Nejpěstovanější ovocný strom u nás; tisíce odrůd na podnoži, která rozhoduje o velikosti koruny i o tom, kdy začne plodit.

Trnitá pláňka lesních okrajů s malými kyselými jablíčky; vzácnější, než by se zdálo.

Pichlavé jehlice v trojčetných přeslenech a modré „jalovčinky“, které zrají dva roky; strom pastvin.

Jediný jasan s nápadnými bílými vonnými květenstvími; menší, teplomilný a nekrózu jasanů snáší mnohem lépe než jasan ztepilý.

Černé sametové pupeny, lichozpeřené vstřícné listy a svazky nažek visící až do zimy.

Menší javor mezí a remízků; drobné pětilaločné listy a korkové lišty na větvičkách.

Jediný náš javor se zpeřenými listy; rychle roste, rychle se láme a v lužních lesích se invazně šíří.

Horský javor s šupinatě se odlupující kůrou a tupými, pilovitými laloky listů.

Listy s ostře vytaženými špičkami laloků, z řapíku roní mléčnou šťávu; křídla dvounažky rozevřená do plocha.

Hluboce vykrajované listy, zespodu stříbřité, které se ve větru blýskají; mohutný, rychlý a bohužel lámavý.

Ploché měkké jehlice se dvěma bílými proužky a šišky, které stojí vzpřímeně a rozpadají se na stromě.

Dlouhé modrošedé měkké jehlice s vůní citrusů; nejsuchovzdornější jedle, oblíbená v parcích i na hřbitovech.

Vypadá jako akát bez trnů, ale kvete až v srpnu a lusky má zaškrcované jako korálky; strom, pod kterým se v létě lepí chodník.

Listy laločnaté jako u javoru, ale střídavé; hnědé tečkované plody, dřevo vzácnější než ořech a purpurový podzim.

Jednoduché listy zespodu bíle plstnaté, které se při rašení tyčí jako svíce, a oranžové plody; strom skalnatých strání.

Mělce laločnaté listy, zespodu šedě plstnaté, pravidelná koruna a odolnost vůči všemu, co ulice nabízí; nejčastěji sázený jeřáb měst.

Lichozpeřené listy a chomáče oranžových jeřabin, které na podzim živí hejna ptáků.

Menší lesklé listy, korkové lišty na větvičkách a kořenové výmladky, díky nimž přežívá grafiózu jako keř podél cest.

Drsné, na bázi nesouměrné listy a nažky s křídlem kolem dokola, dozrávající už na jaře.

Jilm lužních lesů s deskovitými kořenovými náběhy, nažkami brvitými po okraji a nejvíce nesouměrnými listy; grafiózu snáší nejlépe.

Vějířovité listy s výkrojem uprostřed, které na podzim zežloutnou a spadnou během jediného dne; nejstarší žijící rod stromů.

„Kaštan“ z návsí a zámeckých alejí – dlanitě složené listy, svíce květů a ostnité tobolky.

Pravý jedlý kaštan – dlouhé ostře pilovité listy a plody v ježaté číšce.

Obrovské srdčité listy v přeslenech po třech, bílé zvonky s fialovými tečkami a dlouhé „fazolové“ tobolky visící přes zimu.

Plstnaté listy, velké růžové květy a žluté voňavé plody, které syrové nejdou jíst a uvařené dají nejlepší rosol.

Listy jako by jim někdo ustřihl špičku, a v červnu zelenooranžové „tulipány“ v koruně; jeden z nejvyšších listnáčů Ameriky.

Národní strom: srdčité listy s rezavými chloupky v úžlabí žilek a medově vonící květy.

Listy zespodu stříbřitě plstnaté, kvete jako poslední z lip a snáší sucho i město nejlépe; pozdní nektar ale někdy omamuje čmeláky.

Větší, měkce chlupaté listy a dřívější květ než u sestry srdčité; strom návsí a alejí.

Jediná líska, která je stromem: pravidelný kužel, korkovitě rozbrázděná kůra a oříšky v roztřepené číšce; ideální uliční strom.

Kvete první a často do mrazu; krátkověká, náchylná k apoplexii a řez snáší jen v létě, zato na jižní Moravě nemá konkurenci.

„Živoucí fosilie“ objevená v roce 1944: opadavý jehličnan se vstřícnými měkkými jehlicemi a kmenem rozšířeným do křídlatých žeber.

Jediný náš opadavý jehličnan – měkké jehlice ve svazečcích na podzim zlátnou a padají.

Na jednom stromě listy celokrajné i laločnaté, sladké bílé až fialové moruše a listí, kterým se krmí bourec morušový.

Strom břehů a mokřadů; listy na špičce vykrojené, plody v malých dřevnatých šišticích.

Hladká šedá kůra a listy zespodu šedě plstnaté se špičkou (ne vykrojené jako u olše lepkavé); horský a podhorský druh.

Americký bratr vlašského ořechu: víc lístků, tmavě rozbrázděná kůra a tvrdé ořechy, které jen tak nerozlousknete; dřevo nad zlato.

Široká koruna, aromatické lichozpeřené listy a vlašské ořechy v zelené dužnaté slupce.

Obří zpeřené listy se žlázkami u báze lístků a zápach po rozemnutí; nejagresivnější invazní strom měst a nádraží.

Fialové zvonky před olistěním a listy velké jako talíř; nejrychleji rostoucí strom, který se z ruderálů rozlézá do měst.

Maskáčová odlupující se kůra a kulovitá plodenství visící na dlouhých stopkách; strom velkoměst.

Nejmohutnější strom světa; měkká houbovitá červenohnědá kůra, do které lze bez bolesti udeřit pěstí, a šídlovité šupiny.

První strom, který na jaře bíle rozkvete, a nejčastější „slivoň“ měst – včetně purpurové 'Nigra' s tmavými listy.

Strom, který dal jméno povidlům i slivovici; matné vejčité listy, kůra loupavá v šupinách a plody s ojíněnou slupkou.

Štíhlá věžovitá koruna, ploché jehlice s bílými proužky zespodu a malé šišky; ze všech smrků nejlépe snáší město.

Tuhé, ostře pichlavé jehlice a stříbřitě modré kultivary – strom zahrad osmdesátých let, který dnes trpí suchem a kloubnatkou.

Nejběžnější strom českých lesů: čtyřhranné pichlavé jehlice a dlouhé převislé šišky.

Bílé převislé hrozny květů s omamnou vůní a drobné černé peckovičky trpké chuti.

Americká střemcha s lesklými tuhými listy a kůrou páchnoucí po hořkých mandlích; v borových lesích na píscích se šíří invazně.

Pomalu rostoucí a dlouhověký; tmavě zelené jehlice, červený sladký míšek a všechno ostatní jedovaté.

Opadavý jehličnan z bažin Mississippi; u vody vyhání z kořenů „dýchací“ kolínka a na podzim zrezaví.

Listy zespodu sněhobíle plstnaté, které ve větru mění strom ze zeleného na stříbrný; bílá kůra s kosočtverečnými lenticelami.

Mohutný topol lužních lesů s hrubě rozbrázděnou kůrou a trojúhelníkovitými listy; dnes ohrožený křížením.

Kříženec topolu černého s americkým; nejrychlejší strom našich větrolamů a alejí, který po šedesátce začíná padat.

Okrouhlé listy na zploštělých řapících se třesou i v bezvětří – odtud „třese se jako osika“.

Vonící bílé hrozny květů, trny na větvích a lusky; invazní krasavec ze Severní Ameriky.

Divoký předek pěstovaných třešní; lesklá kůra s příčnými lenticelami se loupe v proužcích.

Nižší a kyselejší sestra třešně; plodí na loňském dřevě, takže bez řezu se větve rychle vyholí a plody utečou do špiček.

Velká vrba říčních niv s úzkými, zespodu stříbřitě hedvábnými listy.

První pastva včel – stříbrné „kočičky“ rozkvétají dřív, než se objeví široké chlupaté listy.

Větvičky se s lupnutím odlomí u báze a po vodě doplují k novému břehu, kde zakoření – tak se šíří; lesklé listy, pokroucený kmen.

Šupinovité listy v plochých vějířích, které po rozemnutí voní po jablkách, a drobné šišky; nejčastější živý plot v Česku.