Vady dřeva

Zbarvení běli houbami

slov. sfarbenie bele hubami

Nenormální barva běli, kterou v pokáceném dřevě způsobují dřevozbarvující houby nevyvolávající hnilobu.

Nenormální zbarvení běli houbami
Zamodrání dřeva jehličnanu
Oranžové zbarvení běli
Nahnědlé zbarvení běli
Zbarvení pronikající do různé hloubky běli
Zbarvení zasahující celou běl

Foto: Lexikon vad dřeva, FLD ČZU v Praze. Fotografie se načítají přímo z webu lexikonu.

Jak ji poznat

Nejvýznamnější je šedomodré zamodrání (angl. blue stain, něm. Bläue, slov. modravosť), typické pro jehličnany, méně pro listnáče. Povrchové zamodrání (do asi 2 mm) jde odfrézovat, hluboké nikoli. Vyskytují se i barevné skvrny běli: oranžové, žluté, růžové, zelené či skořicové. Na čele se ukazuje jako skvrny nebo prstence, může prostoupit celou běl a při vysychání bledne. Barva pochází z plodnic na povrchu, z hyf ve dřevě a z pigmentu, který vylučují.

Jak vzniká

Vzniká obvykle na pokáceném dříví, houby se však mohou uchytit již v poškozeném živém stromě. Zamodrání nejlépe roste při 20 až 25 °C a vlhkosti dřeva 33 až 83 %.

Co znamená

Zhoršuje vzhled a může maskovat přítomnost jiných hub. Pevnost v tahu, tlaku a ohybu se nemění a samo zamodrání bez hniloby nesnižuje trvanlivost. Hlubší zbarvení lze použít pod krycí nátěr nebo tam, kde barva ani zvláštní trvanlivost nehrají roli.

Jak jí předejít

Rozhodující je omezit podmínky pro houby: hlavně u borovice těžit v zimě a dřevo brzy odvézt. Neodvezené dříví skládkovat na suchém, vzdušném a zastíněném místě, nejlépe na mírném severním svahu, aby rychle proschlo; lze jej také konzervovat i s kůrou ve vodních nádržích. Nezaměňovat s plísněmi, které barví jen povrch a dají se ohoblovat.

Jak se měří

Měří se hloubka napadené zóny od boku nebo plocha zóny v procentech plochy čela či běli na čele.