Všechny dřeviny

Dub pýřitý

Quercus pubescens Willd.

Listnatý Opadavý bukovitéČCA: rod Quercus

Pokroucený nízký dub teplých vápencových strání s plstnatými letorosty a listy; roste tam, kde ostatní duby vzdávají.

Pěstování a péče

orientační

Stanoviště

Světlo plné slunce
Vlhkost suché
Snáší sucho dobře
Snáší mráz středně
Snáší zasolení špatně (posypová sůl u silnic)
Snáší město středně (zhutnění, exhalace, horko)

Růst a stavba

Rychlost růstu pomalý
Dožití ~400 let
Kořeny Kůlový (hluboký)
Výmladnost Pařezová
Pevnost dřeva pevné dřevo

Řez

Kdy řezat V bezlistém stavu
Hojení ran průměrné

Prakticky se neřeže; roste pomalu a křivě od přírody.

Kalendář řezu po měsících →

Pozor

Jedovatost Mírně jedovatý

Žaludy obsahují taniny.

Pyl pro alergiky málo alergenní

Choroby a škůdci

  • padlí
  • jmelí

Pro přírodu a lidi

Pro včely malý význam
Pro ptáky velmi cenný
teplomilné doubravylesostepochrana přírody

Dřevo: Tvrdé, křivé kmeny – bez průmyslového významu.

Palivo

Výhřevnost 2100 kWh/prm · výborné palivo

Štípané dřevo při ~20 % vlhkosti; 1 prm ≈ 0,65 m³ dřeva. Pro srovnání: buk ≈ 2100, smrk ≈ 1500.

Jako ostatní duby – výborné; ale je chráněný a vzácný.

Chráněný druh nejteplejších strání (Pálava, České středohoří); pod ním rostou hlaváčky a kosatce.

Dub pýřitý neboli šípák, méně často šipák (Quercus pubescens) je zpravidla nízký strom (do 15 m), na extrémních stanovištích i velmi zakrslého až keřovitého vzrůstu. Letorosty jsou plstnaté. Listy jsou zřetelně řapíkaté, laločnaté, na bázi srdčitě zaokrouhlené až klínovité. V mládí jsou oboustranně plstnaté, později svrchu olysávají. Žaludy zpravidla přisedlé nebo krátce stopkaté, úzce vejcovité.

Synonyma

Quercus lanuginosa Thuill.

Quercus sessiliflora Salisb. var. lanuginosa (Thuil.) Lam. et DC.

Rozšíření

Dub pýřitý je rozšířen na vhodných lokalitách ve střední, západní a jižní Evropě, kromě jedné izolované lokality při Odře však chybí v celé severní Evropě, dále roste v Malé Asii, na Krymu a na Kavkaze. V Česku ho můžeme najít v nejteplejších pahorkatinách Čech i Moravy, např. v Českém středohoří, v Českém krasu, na Pálavě aj. Obsazuje především vápnité substráty, na extrémně kyselých půdách zpravidla chybí nebo zde roste jen výjimečně. Jeho stanovištěm jsou především bazifilní teplomilné doubravy (ze sv. Quercion pubescenti-petraeae).

Z jižní Moravy je také udáván blízce příbuzný druh dub jadranský (Quercus virgiliana). Taxonomickou hodnotu tohoto druhu však někteří botanici zpochybňují.

Text převzat z článku Dub pýřitý na české Wikipedii, licence CC BY-SA 4.0.Načteno 15. 9. 2026