Všechny dřeviny

Olše lepkavá

Alnus glutinosa (L.) Gaertn. · Black alder

Listnatý Opadavý břízovitéČCA: rod Alnus

Strom břehů a mokřadů; listy na špičce vykrojené, plody v malých dřevnatých šišticích.

Pěstování a péče

orientační

Stanoviště

Světlo světlomilný
Vlhkost mokré, břehy
Snáší sucho špatně
Snáší mráz dobře
Snáší zasolení špatně (posypová sůl u silnic)
Snáší město špatně (zhutnění, exhalace, horko)

Růst a stavba

Rychlost růstu rychlý
Dožití ~120 let
Kořeny Srdčitý
Výmladnost Pařezová
Pevnost dřeva pevné dřevo

Řez

Kdy řezat V bezlistém stavu
Hojení ran průměrné

Řez snáší, na pařezu bohatě obráží.

Kalendář řezu po měsících →

Pozor

Jedovatost Nejedovatý
Pyl pro alergiky silný alergen
  • velmi časný pyl (únor–březen) pro alergiky

Choroby a škůdci

  • hniloba kořenů olší (Phytophthora alni) – odumírání celých břehových porostů

Pro přírodu a lidi

Pro včely malý význam
Pro ptáky velmi cenný
břehy a mokřadyzpevnění břehůbiotopové výsadbyolšiny

Dřevo: Pod vodou téměř nezničitelné (piloty Benátek), dýhy, tužky.

Palivo

Výhřevnost 1500 kWh/prm · slabé palivo, na zátop

Štípané dřevo při ~20 % vlhkosti; 1 prm ≈ 0,65 m³ dřeva. Pro srovnání: buk ≈ 2100, smrk ≈ 1500.

Rychle hoří, malý žár; zato ideální na uzení ryb a masa.

Kořenové hlízky s bakteriemi Frankia váží vzdušný dusík – zlepšuje půdu. Bez trvalé vláhy živoří.

Olše lepkavá (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom z čeledi břízovité. Dorůstá většinou do výšky zhruba 30 metrů, dožívá se obvykle zhruba 100 let, v některých případech kolem 200 let.

Charakteristika

Koruna je vejčitě podlouhlá, u starších jedinců až jehlanovitá; ve tvorbě koruny varíruje. Plnodřevnatý kmen, dřevo sytě žlutočervené s tmavými zónami, měkké, jemně pórovité, s četnými dřeňovými paprsky. Trvanlivost dřeva pod vodou je téměř neomezená. Borka v mládí hladká, šedavá, ve stáří černohnědá, rozpraskaná na přibližně čtvercové destičky. Letorosty zelené nebo světle purpurové, s nápadnými oranžově červenými lenticelami. Má velmi přizpůsobivý srdčitý kořenový systém, ale též s 1–2 m hlubokým kořenem kůlovým. Prostřednictvím kořenových hlízek s nitrogenními bakteriemi obohacuje půdu vázaným dusíkem. U olše se neprojevuje kořenová výmladnost, zato výmladnost pařezová je velmi silná. V prvním roce rostou olše velmi pomalu, v následujících letech rychle. Dospělosti dosahuje v zápoji ve 40 letech, jako solitér ve 12–20 letech.

Listy

Listy olše jsou střídavé, řapíkaté, široce vejčitého tvaru, 4–10 cm dlouhé, většinou s vykrojenou špičkou a klínovitou bází. Na obvodu jsou dvakrát mělce pilovité a lehce zvlněné, lysé; po obou stranách mají 5–8 párů žilek, v jejichž úžlabí se na rubu nacházejí žlutavé chomáčky chlupů. Rub listu světlejší, líc je leskle tmavozelený. Mladé lístky lepivé. Na podzim se listí nijak nezabarvuje, opadává zelené.

Květy

Květy jsou jednodomé. Samčí a samičí jehnědy na témže letorostu,dlouze stopkaté; objevují se již v létě předcházejícího roku. Samčí květy po 2–5, nící, koncové, s fialově hnědými podpůrnými šupinami a žlutými prašnými váčky, dlouhé zhruba 7 cm. Samičí květy 1–1,5 cm dlouhé, s vystupujícími červenými bliznami. Květy rozkvétají před pučením listů. Olše kvete v březnu a dubnu; značná produkce pylu – patří mezi významné alergeny.

Plody

Plodem olše jsou šištice, v nezralém stavu šedozelené a lepkavé, zralé tmavohnědé a dřevnaté, dlouhé 8–12 mm; zůstávají na stromě ještě dlouho po spadu semen. Semenné nažky leskle hnědé, stejnobarevné, ploché, okrouhlé až pětihranné s velice úzkými křídlatými okraji. Semeno zraje v září až říjnu, vylétává v únoru až březnu. Klíčivost je nízká, zachovává se asi 1 rok. Klíčí 4–6 týdnů po jarní setbě.

Větvičky v zimním stavu

Pupeny spirálovitě uspořádané, stopkaté, tupé až špičatě vejčité, velmi lepkavé, fialově hnědé, lysé. Větvičky bez koncového pupenu.

Rozšíření

Olše lepkavá roste v téměř celé Evropě, v některých oblastech jihozápadní Asie (Turecko, Írán) a v severní Africe. Byla zavlečena i do Severní a Jižní Ameriky, Jižní Afriky a na Nový Zéland.

Stanoviště

Pionýrská dřevina. Vyžaduje hlubokou, na minerály bohatou, trvale vlhkou půdu. Ze všech našich dřevin snáší nejvíc půdní vlhkosti. Miluje zurčící vodu, proto často roste na březích řek a potoků. V močálovitých nížinách tvoří tzv. olšiny.

Miluje světlo, je poměrně odolná vůči mrazu, vykazuje malou potřebu tepla. V mládí velmi choulostivá vůči suchu. Docela dobře snáší průmyslové znečištění.

Možné využití

Krajinotvorná dřevina, užívá se ke zpevňování břehů potoků. Poměrně dobře snáší znečištěné ovzduší, proto se užívá k osazování průmyslových oblastí. Vysazuje se i v parcích a zahradách. Dřevo se využívá v nábytkářství a umění. V minulosti se olše užívala na stavbu mostů a splavů. Rychle roste, společně s vrbou a topolem se užívá na výrobu pilinových briket a drtí. Rovněž zkvalitňuje půdu vázaným dusíkem.

Usušené listí pomáhá při nachlazeních, průjmech a horečkách. Kůra se užívala k vyčiňování kůží. Čerstvé rozmačkané listy ulevují vředům a bolavým nohám, působí hojivě na rozpraskané bradavky kojících matek. Olšové šištice se používají k úpravě vody v akvaristice.

Text převzat z článku Olše lepkavá na české Wikipedii, licence CC BY-SA 4.0.Načteno 14. 9. 2026

Podobné dřeviny

jak je rozlišit
Olše šedá Olše šedá Alnus incana

Špička listu: olše lepkavá ji má utnutou nebo vykrojenou, olše šedá zašpičatělou.

Olše lepkavá Olše šedá
Listy Okrouhlý, na vrcholu utatý nebo vykrojený, mladý lepkavý, rub lysý. Vejčitý a zašpičatělý, rub šedavý a pýřitý, nelepí.
Kůra Tmavě hnědá až černá, ve stáří rozpraskaná. Světle šedá a hladká i ve stáří.
Plody Šištice na stopkách. Šištice téměř přisedlé.
Strom Břehy vod a mokřady v nížinách. Horské a podhorské potoky, štěrkové náplavy.

Množení

orientačně

Šištice sesbírej v zimě, nech je doma vysypat a semena vysej na jaře do stále vlhkého substrátu.

KdyLÚBDKČČcSZŘLiP
Sběr semen
Výsev
Semena skladovat v suchu, výsev bez úpravyUložená semena vydrží: 2–3 rokyVzcházejí za: 2–3 týdny

Podle A. Bärtelse, Rozmnožování dřevin (1988), přehled na dendro.mojzisek.cz. Všechny dřeviny najdeš v přehledu množení.

Choroby, škůdci a houby

orientačně
Škůdce drvopleň obecný Cossus cossus Napadá listnáče Napadá: kmen, báze kmene Riziko: zlom Choroba fytoftorová hniloba olší Phytophthora alni Napadá listnáče Napadá: kořeny, báze kmene, koruna Riziko: zlom Dřevokazná houba ohňovec obecný Phellinus igniarius Napadá listnáče Napadá: kmen, koruna Riziko: zlom Houba je nejedlá Dřevokazná houba outkovka pestrá Trametes versicolor Napadá listnáče Napadá: kmen, koruna Riziko: zlom Houba je nejedlá Cizopasná rostlina podbílek šupinatý Lathraea squamaria Napadá listnáče Napadá: kořeny Zlom ani vývrat nehrozí Dřevokazná houba rezavec lesknavý Inonotus radiatus Napadá listnáče Napadá: kmen, koruna Riziko: zlom Houba je nejedlá Dřevokazná houba rezavec šikmý Inonotus obliquus Napadá listnáče Napadá: kmen Riziko: zlom Houba je nejedlá Dřevokazná houba síťkovec načervenalý Daedaleopsis confragosa Napadá listnáče Napadá: kmen, koruna Riziko: zlom Houba je nejedlá

Celý atlas chorob, škůdců, hub a jmelí →