Atlas chorob, škůdců a hub

klanolístka obecná

Schizophyllum commune · Split gill

Dřevokazná houba napadá listnáče

Drobné šedé chlupaté vějířky na kůře spálené sluncem; ukazatel poškozeného kambia.

Napadálistnáče
Napadá: kmen, koruna Místo výskytukmen, koruna
Zlom nebo vývrathrozí zlom
Intenzita výskytuvelmi hojný výskyt
Nebezpečnostnízká – hlavně vzhled
Jedlostnejedlá
Plodnicejednoleté plodnice
Hniloba dřevabílá hniloba
Plodnice · leden – prosinec LÚBDKČČcSZŘLiP

Jak to poznat

Malé (1–4 cm), chlupaté, šedobílé vějířovité plodnice s podélně rozštěpenými lupeny, často v řadách na osluněné straně kmene nebo na čerstvě vysazených stromech.

Co to se stromem dělá

Bílá hniloba povrchového dřeva v místě úpalu kůry nebo poranění. Strom sama nezahubí, ale prozrazuje odumřelý pruh kambia, kterým pronikají další houby.

Co s tím

Mladé stromy chránit před úpalem (stínění nebo nátěr kmene) a odumřelý pruh kůry sledovat.

Orientační údaje; stav konkrétního stromu a jeho bezpečnost posoudí arborista.

Klanolístka obecná Schizophyllum commune je houba z čeledě klanolístkovité Schizophyllaceae řádu pečárkotvaré (Agaricales ). Klanolístka je pro svou tuhost a malou velikost v Evropě zřídkakdy požívána, naopak v Myanmaru, Laosu, severním Thajsku a severovýchodní Indii (Manípur a Mizóram) patří mezi oblíbené jedlé houby, připravuje se vařená nebo dušená a nakrájená na proužky, podobně jako Ucho Jidášovo, v některých oblastech Asie se údajně syrová používá jako žvýkačka. Plodnice vyrůstají během června a července a poté v říjnu až listopadu.

EPPO kód

SCYZCO

Synonyma patogena

Vědecké názvy

Podle biolib.cz je pro patogena s označením klanolístka obecná Schizophyllum commune používáno více rozdílných názvů, například Agaricus alneus nebo Schizophyllum multifidum.

Zeměpisné rozšíření

Celosvětově, mimo Antarktidy. Podle eol.org je potvrzen výskyt ve střední Evropě.

Výskyt v Česku

Pozitivní.

Popis

Plodnice obvykle nemívá třeň. Klobouk dorůstá až do dvou až pěti centimetrů a připomíná lasturu nebo pohár. Přirůstá ke kmeni stromu. Povrch klobouku je jemně plstnatý, chlupatý a šedobílé barvy za vlhka šedohnědý.

Houba nemá lupeny, ale jim podobné lišty. Od třeně nebo středu klobouku se tyto lištny vějířovitě rozbíhají k okrajům a mezi nimi jsou kratší lištny. Lišty klanolístky obecné připomínají lupénky lupenatých hub, ale výzkum ukázal, že patří do přibuzenstva hub chorošovitých. Lišty na rubu jsou rozčísnuté šedohnědé až hnědé, obvykle s nafialovělým nádechem, měkké a pružné. Dužina plodnic je bílá až nahnědlá a skládá se s hustě propletených bezbarvých vláken.

Spory 3-4 x 1-1.5 µm, cylindrické, matné, výtrusný prach je bílý.

Hostitel

Listnaté dřeviny a jehličnany. Mezi nejvíce napadané patří rody buk (Fagus), lípa (Tilia), olše (Alnus) a dub (Quercus). Klanolístka obecná je parazit a saprofyt, napadá mimo živých poraněných nebo jen oslabených a mrtvých rostlin i žaludy. Plodnice houby vyrostly i na jablku a starém chlebu. Mrtvé dřevo, které rozkládá bílou plísťovitou hnilobou. V karpatských lesích napadá až třetinu buků s kořenovými náběhy poškozenými sesuvy kamení, těžbou a dopravou dřeva.

V Brazílii byla opakovaně izolována z míšního moku člověka, který onemocněl zánětem mozku a míchy.

Příznaky

Plodnice ve skupinách na větvích a kmeni.

Význam

Způsobuje odumírání kůry, ucpávání vodivého pletiva a bílou hnilobu. Oslabené rostliny mohou snáze podlehnout následné infekci jinou chorobou. Patogen velmi rychle prorůstá hostitelem. Napadení zvyšuje náchylnost větví k lámání.

Ekologie

Patogen atakuje rostliny poškozené nebo oslabené fyziologickými vlivy. Je častý v lesích, parcích, ovocných sadech.

Ochrana rostlin

Prevence

Ochrana jutovými pásy omotanými kolem kmene, nebo nátěr barvou.

Text převzat z článku Klanolístka obecná na české Wikipedii, licence CC BY-SA 4.0.Načteno 13. 10. 2026